Gramofony & gramodesky

V 80. letech se tvrdilo, že gramofonová deska je nejvěrnější záznamové médium a ještě dlouho jím zůstane. To sice moc dlouho nezůstala, ale to, že pokud se o desku člověk správně stará, stále je pravda, že gramodeska má velmi dobrý zvuk.
Gramofonový záznam uchovává zvuk jako mechanické změny v gramofonové desce. Záznam se provádí vyrýváním drážky do záznamového materiálu rycí jehlou. Tento záznam je výhodné provádět z hlediska kmitočtové charakteristiky nelineárně. Důvody jsou především větší odstup užitečného signálu vůči rušivým vlivům a lepší dynamika záznamu. Kmitočtový průběh záznamu určuje norma R.I.A.A. ( Record Industry Association of America = Americká asociace nahrávacího průmyslu) Jak název napovídá, je to americká norma, ale používá se téměř po celém světě. Výstupní signál z gramofonu je tedy kmitočttově upravený a před poslechem je třeba ho upravit na původní hodnoty (před nahráním). K tomu slouží různé korekční předzesilovače a korekční články. Pro krystalovou přenosku lze použít jednoduší korekce, protože z ní vychází vyšší výstupní napětí. Pro magnetickodynamickou přenosku je třeba použít složítější korekce, aby nedocházelo k útlumu signálu, má relativně nízkou výstupní napěťovou úroveň (viz odstavec "Přenoska").

Gramofon se skládá z těchto základních dílů:

Nosný panel (1)
Motor (2)
Převodový mechanismus (3)
Talíř (4) s ložiskem (5)
Přenoska (6)
Raménko přenosky(7)
Pomocné mechanismy
Pohonný mechanismus gramofonu(2+3)

Pohonný mechanismus gramofonu(2+3)

Pohonný mechanismus zajišťuje správné vedení drážky v desce vůči jehle. Vpodstatě existují 2 typy pohonného mechanismu. Jedná se o uložení motoru. Běžnější je uložení motoru přímo na hlavním panelu. Druhou variantou je uložení motoru mimo hlavní panel. Druhá varianta (obrázek) skýtá tu výhodu, že vibrace motorku nejsou přímo přenášeny přes panel (1) na přenosku (6) (=>kvalitnější reprodukce).

Nosný panel (1)
Nosný panel musí být dostatečně tuhý, aby nepřenášel vibrace na přenosku. To, aby deska panelu co nejméně kmitala se většinou řeší pevným spojem s celým rámem, který stojí na odpružených nožkách.

Motor (2)
Kvalitní motor splňuje tyto požadavky:

1. Konstrukce s minimálními vůlemi, s minimálními nároky na údržbu a na mazání;
2. chod motoru musí být klidný, bez vybrací;
3. motor musí mít stálé otáčky a rychlý rozběh;
4. nesmí být zdrojem nízkofrekvenčního rušení;
5. Musí vydržet chod bez ventilátoru.

Běžné napájecí napětí motorů s mechanickou volbou rychlosti je 120/220 V 50Hz. U motorů přístrojů s elektronickou volbou je to rozdílné. Většinou se jedná o nízké střídavé nebo stejnosměrné napětí.

Převodový mechanismus (3)
Řeší se 4 základními způsoby:

1. Otáčení motoru se na talíř přenáší pomocí mezikola
2. Motor pohání řemínkem talíř
3. Motor pohání řemínkem stupňovou kladku, ze které je mezikolem poháněn talíř
4. Motor pohání přímo talíř

Talíř (4)
Talíř je odlit ze slitin hliníku a dynamicky vyvážen. Velikost talíře je alespoň taková, jako průměr velké desky, protože deska má celou plochou ležet na talíři. Hmotnost talíře je v rozmezí 1,5 - 4kg Při zmenšení hmotnosti talíře pod 2 kg se již mohou projevovat nežádoucí vlivy motoru, způsobující zkreslení. Povrch se pokrývá pružným materiálem, na němž leží deska. Ten plní dvojí funkci. Jednak brání prokluzování desky po talíři, a jednak tlumí přenos vibrací.

Přenoska (6)
Přenoska je vlastní mechanismus, který přeměňuje výchylky drážky v desce na elektrický signál. Na konci přenosky je jehla >. Tato součást přenáší výchylky drážky desky na mechanismus v přenosce, který výchylky jehly převede na zvukový elektrický signál. Jehla nebývá přímou součástí přenosky, dá se z ní vyndat a vyměnit.

Existují 2 nejpoužívanějčí typy přenosky: krystalový a magnetodynamický. Signál z keramické, popřípadě krystalové přenosky je horší kvality, než signál z modernější dynamické přenosky. Oproti tomu keramická přenoska dává vyšší výstupní napětí (1,5 V), takže postačí jednodušší korekční článek. Výstupní napětí magnetodynamické přenosky je 3 - 30 mV. U přenosky elektromagnetické je to 30 - 60 mV. U přenosek sledujeme tato kritéria:

1. citlivost přenosky (efektivní napětí, které přenoska vydá do jmenovité zatěžovací impedance při snímání záznamu o kmitočtu 1kHz při snímací rychlosti 1cm/s)
2.kmitočtová charakteristika
3.statická poddajnost ve vertikálním a horizontálním směru (poměr výchylky hrotu k síle, která výchylku vyvolává)
4. hmotnost přenosky (Celý přenosový systém i raménkem by neměl vážit více než 10g)
5. svislá síla působící na hrot
6. přeslech mezi kanály
7. rozdíl citlivosti kanálů

Raménko (7)
Pro správnou funkci je nutné, aby raménko mělo minimální tření ve svislém i vodorovném závěsu, moment setrvačnosti tak velký, aby se na něj (na raménko) nepřenášela výchylka jehly,dynamické vyvážení, statické vyvážení, především v horizontální rovině, možnost kompenzace dostředivé síly (antiskating)

Otáčky
Základní rychlost otáček je 33¹/₃ot./min a 45 ot./min. Další používané rychlosti jsou: 16²/₃ot./min, 78ot./min. Z hlediska otáček se gramce dělí na 2 skupiny: přístroje s manuální volbou otáček a přístroje s elektronicky řízeným pohonem. Otáčky potřebné k přehrání desky jsou ( měly by být ) označené na etiketě desky. Pokud tam nejsou, jedná se nejspíš o standartní 33 a jedna třetina otáčky za minutu.

Označení desek

SP-Single - na každé straně je jedna písnička ( SP mají menší průměr než LP)
LP-Long playing - deska hraje celkem asi 40 - 50 minut obě strany dohromady
EP-Extended play - na každé straně jsou dvě písničky

Gramodesky - péče

Hlavním předpokladem trvalé ( dlouhodobé ) kvality desky je její čistota. Pokud nepoužíváme nekvalitní přenosku, která by do desky ryla, je míra opotřebení gramodesky téměř úplně závislá na její čistotě. Čistota desky závisí na manipulaci a ukládání desky.Vynilová gramodeska je sice vyrobena z tvrdého odolného materiálu, ale drážky záznamu jsou velice jemné, snadno se poškrábou nebo zanesou prachem. Aby nedocházelo k ničení desky, je potřeba ji ukládat do ochranného obalu ( nejlépe obal z tvrdého papíru, do kterého je ještě vložený obal z plastu ) a v žádném případě ji neodkládat na volné prostranství ( rychle se zanese prachem ). Při vyjímaní a zandavání desky z/do obalu se na desku nesmí sahat. Je nejlepší obal rozevřít, ruku podsunout pod desku a uchopit prsty v místě etikety ( u středu ), palcem se deska můžeuchopit za hranu. K poškození drážek dochází i při nesprávném uložení desky, deska nesmí ležet. Drážky by se totiž postupně zalisovaly. Nejlepší je, aby deska svisle stála ( samozřejmě v obalu ). Materiál desky je termoplastický, to znamená, že při nadměrném zahřátí se nám deska zderformuje ( zkroutí ). Proto není vhodné je odkládat v blízkosti zdrojů tepla, jako je třeba topení nebo rozehřáty zesilovač. Z tohoto důvodu také není přiliš vhodná dříve používaná koncepce gramorádia - teplo ze zesilovače uniká přes desku a deforuje ji. Je vhodné desku občas otřít antistatickým hadříkem (používá se také k číštění optiky a CD) aby se na ní neusazoval prach. Také je dobré při založení desky do gramofonu vyfouknout z plastového ochranného obalu prach. Desku nám může také poškrábat ohraný hrot přenosky ( jehla < ). Diamantový hrot vydrží 500 - 1000 hodin provozu, safírový hrot snese nejméně 20 až 30 přehrání desek LP. Aby byla životnost hrotu co nejdelší, je třeba jej často čistit. K čištění používáme čistý štěteček. Čistíme v podélném směru odzadu dopředu a to velmi opatrně! Čistý musí být i gramofon, zvláště talíř, na kterém deska leží.

Čištění silně znečištěných desek

Silněji znečištěné desky můžeme zkusit umýt silným proudem studené vody, nesmí se nám ale rozmočit papírová etiketa. Po opláchnutí desku ošetříme štětečkem čí poduškou a necháme vyschnout na chráněném místě, kde se na ni nebude prášit. K omývání desek přistoupíme jen v případě krajní nutnosti a snažíme se mu předejít včasnou péčí.

Související články:
Požadavky norem na gramofony
Korekční obvody podle normy RIAA

SEV Litovel - výroba gramců