Bicí

Bicí nástroje můžeme rozdělit do dvou skupin, a to do membranofonů (jejichž zvuk vzniká chvěním blány) a idiofonů (jejichž zvuk vzniká přímo chvěním hmoty, ze které je nástroj vyroben.) Klasická bicí soustava sestává z následujících nástrrojů: Velký buben (neboli kopák, šlapák, basový, základní buben, kick) Patří mezi membranofony s neurčitou výškou tónu. Na korpus jsou napnuty dvě blány. Na přední blánu tluče palice, která je uváděna do pohybu pomocí převodového pedálu pravou nohou bicmena. Na materiálu palice záleží zvuk bubnu především v oblasti náběhu tónu, pod místo dopadu palice se často lepí hmota náběh ještě zdůrazňující. Druhá (z pohledu bubeníka vnější) blána je někdy celá, někdy je v ní vystřižená díra, která umožŇuje lepší sejmutí bubnu mikrofonem. Velký buben se vyrábí v průměrech 18 - 24 palců. Někteří bubeníci tzv. dvojšlapku, což spočívá v tom, že kopák má dvě palice a každá má ovládání pro jednu nohu. Někdy je dvojšlapka realizovaná tak, že každá palice má svůj kopák. Dvojšlapka umožňuje hrát vyšší (rychlejší) tempa. Kopák má charakteristický zdvih frekvenčního spektra v oblasti kolem 80Hz (hutnost) a 3kHz (náběh), pro jejich snímání jsou konstruovány speciální mikrofony, které zohledňují tuto frekvenční charakteristiku a vysoký akustický tlak v místě snímání (dynamické mikrofony s velkou membránou). Viz datasheet mikrofonu SHURE PG52 pro ozvučení kopáku *.pdf Malý buben (neboli snare, virbl, šroťák, pochoďák, céčko, rytmičák) Základ rytmiky. Membranofon sestávající z dřevěného nebo kovového korpusu, vrchní blány, na kterou se hraje a spodní blány, která má těsný kontakt s uvnitř napnutými strunami, což dává virblu charakteristický průrazný zvuk. Tento buben se notuje jako c2 a někde v této oblasti i zní (namá úplně přesně vyladěný tón), odtud jeden z jeho slangových názvů céčko. Virbl bývá umístěn po bicmenově levici. Kotle (neboli tomy z anglického toms) V bicí soustavě se používají poněkud modernizovanější kotla, než které záme jako tympány ze symfonického orchestru. Máme víc druhů tomů. Menší tomy bývají uchyceny na kopáku, větší tomy nazývané floor toms stojí na zemi po bicmenově pravici a jsou standardně jeden až dva. Tomy mohou mít jednu nebo dvě blány, pokud chybí spodní blána, často se snímají mikrofonem zasunutým zespod dovnitř, pokud má buben obě blány, snímá se zvenku většinou někde u vrchní blány mikrofonem kardioidní směrové charakteristiky umístěným 5 - 15 cm od blány. Hi-Hat (hajtka, hajhetka) Hajhetka je standardně umisťována po levivi bubeníka a je to idiofon sestávající ze dvou proti sobě obrácených činelů, které se proti sobě zavírají. Do pohybu jsou uváděny šlapkou a převodovým mechanismem (levá noha), občas je bubeník hraje také paličkou jako ostatní, příp. obojí nebo jen šlapkou či jen paličkami, záleží na jeho stylu a nastavení zavírání. Hi hat se snímá kapacitním mikrofonem (dobrý přenos vysokých frekvencí) a jeho nasměrování záleží na požadovaném charakteru zvuku, často bývá nasměrován na horní činel do místa, kde se bubeník dotýká činelu paličkami. Další idiofony patří sem různé činely (crash, ride) a dalším často používaným doplňkem je tzv. kravský zvonec, méně často pak tzv. zvony. Zvony jsou různě dlouhé kovové tyče zavěšené na společném rámu, na délce jednotlivých tyčí závisí jejich ladění. Používají se především k rozšiřujícím zvukovým efektům především v měkčích hudebních žánrech a hrajou se tak, že se přes ně projede rukou. Příklady sestav a jejich komponent Elektronické bicí Kromě výše popsaných klasických akustických bicích existují i elektronické bicí, které mají jednotlivé komponenty rozmístěny stejně jako klasické, ale údery nevydávají zvuk, nýbrž jsou snímány jako řídící elektrický signál pro procesorovou jednotku, která elektronicky vytváří zvuk, podle toho, z kterého nástroje do ní přijde řídicí impuls. Sestava Virbl Tomy a procesor Kopák

Dalšími bicími mimo klasickou soustavu jsou perkuse - různé především menší bubínky orientálního nebo afrického původu hrané rukama. Jako bonga bývá označována dvojice dvou malých bubínků svázaných k sobě, jeden je vyššího ladění, mají jednu membránu. Konga jsou poněkud rozměrnější bubny soudkovitého tvaru, zakže mají nožičky podobně jako floor tom k postavení na zem. Vyrábějí se jako jednotlivé kusy a hraje se většinou na jeden až tři. Africké djembe Mezi perkusní nástroje by se dala zařadit i tamburína, která je zajímavá tím, že patří jak mezi membranofon, tak mezi idiofony. Na horním konci celkem nízkého korpusu je membrána, na kterou se hraje a v děrách po obvodu korpusu jsou umístěny ve dvojicích malé činelky, které jsou ve své podstatě idiofony a jsou rozechvíváy přenosem vibrací korpusu, nebo prudkými pohyby celého nástroje tak, že o sebe narážejí. Činely bývají někdy nahrazeny také rolničkami.

Poděkování za fotomateriál patří: bob w Ondřej Kollár silenavydratana Rob Hopeye Michal Boušek Vašult Otáhal Slavomír Vlček bobr25